Zahrada, op. 14 (Jan Kunc)

From ChoralWiki
Jump to navigation Jump to search
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Music files

L E G E N D Disclaimer How to download
ICON SOURCE
Icon_pdf.gif Pdf
Icon_snd.gif Midi
MusicXML.png MusicXML
File details.gif File details
Question.gif Help
  • (Posted 2014-05-14)  CPDL #32013:       
Editor: Jan Pallas (submitted 2014-05-14).   Score information: A4, 32 pages, 1.04 MB   Copyright: CPDL
Edition notes: Score 16pp. parts 4x4pp.

General Information

Title: Zahrada, op. 14
Composer: Jan Kunc
Lyricist: Vojtěch Martínekcreate page

Number of voices: 4vv   Voicing: SSAA
Genre: SecularUnknown

Language: Czech
Instruments: A cappella

First published: 1922
Description: 

External websites:

Original text and translations

Czech.png Czech text

1. Jarní

Zlatě se slunce směje
a život rozdává,
v dál modrým vzduchem spěje
spleť mráčků bělavá.

Jde sadem žena mladá
a píseň notuje,
květ v její vlasy padá,
jak vánek zaduje.

A ona celá je světlo,
radost, smích.
Je zázrak vlna těla,
zdvih ňader rozvitých.

Je jako mladá břízka,
když v sladkém zmámení
jí nová míza tryská
a šumí ve kmeni.

2. Třešně v květu

Ó, jaký to úsměv čistý,
hle, zeleň a sníh.
Když zrosenými listy
květ třešní planoucích
ti vytryskne, jak košatá
by stála náruč rozpjatá,
hle, zeleň a sníh.

A je to cit měkký a celý,
jít zahradou dumavou
a zázrak ten rozhořelý
ti svítí nad hlavou,
jak jdeš, strom v běli zasněný
ti na vlasy hází lupeny,
hle, zeleň a sníh.

Jen jeden znám pocit stejný:
zřít dětských do očí,
a odlesk cudný a hřejný
ti duši otočí,
oh, vím, to stejně zaplaví,
jak teď, když čistě tě pozdraví
hle, zeleň a sníh.

3. Píseň

Ó, kdybys poslouchat uměl,
jak lehce zachytil bys
podzemní skryté proudy,
kypění jarních míz,
jásavou ptačí píseň, šumění bílých bříz.

Ó, kdybys viděti uměl,
v očích tíž neměl z ran,
viděl bys zátopy světla,
žlutavě rozkvetlý lán,
oblaků modravých vlání do dálných, rozlehlých bran.

Ó, kdybys rozumět uměl,
svět by se celý ti vzdal,
ptákům bys rozuměl, stromům,
jak dávný z pohádky král,
nad hlavou slunce a v zracích velký by požár se vzňal!